Lore
V Ionii se můžete vydat prakticky do kterékoliv vesnice a uslyšíte tam příběh o zajetí Zlatého démona. Polapení tohoto krutého ducha se tam v podobě různých divadelních her a epických básní oslavuje dodnes.
Ale v jádru každého mýtu lze najít zrnko pravdy a pravda o Zlatém démonovi je úplně jiná, než jak se vypráví.
Tento nechvalně proslulý tvor celá léta sužoval jižní pohoří Ionie. V celé zhyunské provincii, a dokonce až v Shon-Xanu a Galrinu, připravila tato stvůra o život bezpočet poutníků a nezřídka zpustošila i celé osady, ve kterých po sobě zanechala jen zvráceně naaranžovaná mrtvá těla. Lesy pročesávala ozbrojená domobrana, města si najímala lovce démonů, po cestách hlídkovali mistři wuju... nic z toho však nedokázalo učinit řádění té zrůdy přítrž.
Když už zhyunská rada nevěděla jak dál, poslala uctivou prosbu o pomoc slavnému mistru Kushovi z řádu Kinkou. Kusho, který měl na starosti udržování rovnováhy mezi duchovním a hmotným světem, uměl démony zažehnávat víc než dobře. V tajnosti, aby se netvor nedozvěděl o jejich úmyslu, se Kusho se svým náctiletým synem Shenem a mladým učedníkem Zedem vydal do této provincie. Poskytli péči bezpočtu rodin, zničených kvůli ztrátám na životech, pečlivě prohledávali místa oněch hrůzných činů a hledali mezi zdejšími vraždami nějakou souvislost. Kusho si brzy uvědomil, že ani zdaleka nejsou první, kdo tohoto vraha pronásleduje, a sílilo v něm přesvědčení, že je to dílo něčeho, co se vymyká démonickým poměrům.
Po následující čtyři roky jim Zlatý démon unikal a dlouhé vyšetřování tyto tři muže změnilo. Kushova proslulá rudá hříva celá zbělela. Shen, jehož všichni milovali pro jeho důvtip a veselou povahu, zahořkl. A Zed, nejbystřejší žák Kushova chrámu, začal ve svých studiích zaostávat. Skoro jako by věděl, že ho hledají, démon se vyžíval v trýzni, kterou jim přinášel jejich nezdar.
Když velmistr konečně zjistil, co všechny vraždy spojuje, prohlásil údajně: „Dobro a zlo nejsou univerzální pravdy. Rodí se z lidské duše a každý vnímá jejich odstíny odlišně.“ Kusho chtěl v pátrání přestat, neboť se nyní domníval, že nehledají démona, nýbrž nějakého zvráceného člověka nebo vastaju, čímž se dostávají mimo jurisdikci Kinkou. Shen a Zed se však potom, co všechno obětovali, aby tohoto vraha dopadli, vrátit nechtěli, a tak ho přesvědčili, aby v honu pokračovali.
V předvečer slavností Duchovního květu v Jyomském průsmyku se Kusho převlékl za věhlasného kaligrafa, aby se vmísil do davu dalších pozvaných umělců. A vyčkával. Shen a Zed rozmístili pečlivě připravené pasti a nakonec stanuli přímo tváří v tvář své nenáviděné kořisti. Ukázalo se, že Kusho měl pravdu – tím slavným „Zlatým démonem“ byl prostý kulisář ze zhyunské kočovné divadelní a operní společnosti, jenž vystupoval pod jménem Khada Jhin.
Když Jhina dopadli, mladý Zed se chystal bezmocně se krčícího muže zabít, avšak Kusho Zeda zadržel. Připomněl svým žákům, že svou pravomoc už překročili, a že kdyby Jhina zabili, všechno by ještě zhoršili. Kusho se obával, že vědomí o Jhinově lidskosti by podrylo harmonii a důvěru, které definovaly ionskou kulturu, a mohlo by dokonce podnítit ostatní k páchání podobných zločinů. Navzdory Jhinovým činům se legendární mistr rozhodl vraha zajmout živého a zavřít jej do klášterního vězení v Tuule.
