Lore
Chodbami oddělení zaunského nechvalně proslulého ústavu pro choromyslné se toulá jeden jediný obludný tvor. Jeho metody jsou smělé, jeho pilka na kosti ostrá a jeho pacienti vyděšení. Protože tento muž není vůbec žádný doktor, leda ve svých představách.
Přestože jeho pravé jméno už dávno odvál čas, Dr. Mundo kdysi dělal ranaře pro jednoho z nejmocnějších zaunských chemobaronů. Byl známý svou bouřlivou přátelskostí a na někoho, kdo si na živobytí vydělával fyzickým zastrašováním, byl překvapivě dobrácký. Pro každého měl připravenou veselou přezdívku a přátelské poplácání po zádech a často žil v blažené nevědomosti ohledně toho, komu šlape na nohy. Netrvalo dlouho, než pořádně šlápl na nohu svému šéfovi.
Chemobaron byl odhodlán udělat ze svého nohsleda exemplární příklad a nechal ho zavřít do Osweldova blázince, který byl proslulý nelidským zacházením s pacienty a pochybnými léčebnými metodami. Baron s uspokojením sledoval, jak jeho ranaři nasadili svěrací kazajku a odtáhli ho do té nejzabezpečenější vypolstrované cely v celém ústavu.
Během následujících měsíců musel ranař vytrpět nevýslovné hrůzy z rukou svých takzvaných pečovatelů. Experimentální léčba se nasazovala bez ohledu na pacientovo blaho. Dloubalo se do nervů, odřezávaly se mozkové laloky a nevyzkoušené léky se podávaly ve velkém množství. Ranař se začal měnit, jeho statná postava získávala s každým dnem čím dál větší svaly. Jeho mozek však potkal mnohem horší osud. Jelikož přišel o všechny vzpomínky na svůj minulý život, snažil se nějak pochopit ten krutý svět kolem sebe. Podíval se na svou starou svěrací kazajku – téměř připomínala bílé pláště zdravotnických odborníků, kteří ho obklopovali.
Jelikož nedokázal správně přečíst slova na své uniformě, přijal nové jméno a novou profesi.